O PLEMENI

Malí angličtí španělé výborně splňují představu lidí, kteří si přejí vlastnit malého, ale přesto sportovního psa, který svým vzhledem připomíná své větší a tolik oblíbené lovecké kolegy. Toto plemeno se díky svému malému vzrůstu, hravosti a přátelské povaze ideálně hodí pro život v bytě i venku.  

Historie
V Anglii byli k lovu hojně využíváni španělé. V 15.století se stalo zvykem, že příliš malé nebo lovecky neupotřebitelné psy nechávali jejich majitelé doma svým manželkám, kterým byli milými společníky. Ve velice krátké době získali kavalíři obdivu i ve vyšších vrstvách společnosti a dostali se až na královské dvory. K obrovskému rozkvětu v chovu trpasličích španělů došlo za vlády Karla l. a Karla ll. V 19.století se díky neustálým chovatelským snahám o stálé zmenšování malých španělů začala zakulacovat hlava a zkracovat čenichová část, díky čemu se toto plemeno začalo podobat dnešnímu King Charles Španělovi a původní, dlouhonohý typ pomalu mizel. V době 2.světové války Američan Roswell Eldridge, ve snaze obnovit původní, zaniklý typ malého španěla, vyhlásil, že bude po dobu pěti let vyplácet 25 liber majitelům prvních tří nejlepších španělů starého typu. Postupně byli vybíráni nestandardní jedinci s příliš dlouhým čenichem a kříženi mezi sebou. Tím se postupně získával nový typ španěla, který byl o něco větší a především měl jinak formovanou hlavu s relativně dlouhým nosem a plochou lebkou. Toto plemeno dostalo jméno Kavalír King Charles Španěl (Cavalier King Charles Spaniel). K oficiálnímu oddělení obou plemen došlo v roce 1945.

 Popis
Kavalír King Charles Španěl je harmonický pes s jemným výrazem. Jeho váha se pohybuje mezi 5,5-8,2 kg. Kohoutková výška by měla korespondovat s váhou psa, aby výsledkem byl dobře vyvážený jedinec. Hrudník je středně široký a hluboký. Trup má být krátký, s dobře klenutými žebry a s rovným hřbetem. Lopatky musí být správně dozadu položené, středně dlouhý krk je lehce klenutý. Pánevní i hrudní končetiny mají středně silné kosti a při pohledu zepředu nebo zezadu jsou zcela rovné. Zadní končetiny musí mít správně zaúhlené kolenní klouby (sklon ke kravskému nebo sudovitému postoji je chybou). Dobře osrstěné tlapky jsou uzavřené, s plnými polštářky. Ocas nesmí být nesený příliš vysoko nad linií hřbetu. Hlava má být mezi ušima téměř plochá, stop je poměrně mělký. Délka čenichové partie činí asi 3,8cm, směrem ke špičce se čenich mírně zužuje. Nosní houba má černou barvu. Pysky zcela překrývají čelist, nesmí však být převislé. Pod očima jsou dobře vyplněné tváře, čelisti tvoří nůžkový skus (horní řezáky těsně přesahují přes spodní řezáky a jsou posazeny kolmo k dásním). Oči jsou velké, kulaté a tmavé, nesmí být vypouklé. Uši jsou dlouhé, bohatě osrstěné a poměrně vysoko nasazené. Srst je velmi bohatá, dlouhá a hedvábná. Přípustné je lehké zvlnění, které nesmí přecházet do kudrlinek. Srst se nikdy netrimuje ani nestříhá.


Povolené jsou 4 barvy:

Black and tan Blenheim Ruby Tricolor

  1. Black and tan – základní barvou je havraní černá. Nad očima, na tvářích, hrudi, z vnitřní strany uší, na končetinách a pod ocasem musí být ohnivé pálení (znaky).
  2. Blenheim – základní barvou je perlově bílá, na které jsou dobře rozloženy sytě kaštanové plotny. Znaky na hlavě musí být rozloženy tak, aby mezi ušima vznikla charakteristická a velmi ceněná kosočtverečná korunka. Oči i uši mají být uloženy v kaštanové barvě.
  3. Ruby – sytě červená barva bez jakýchkoli znaků nebo barevných příměsí
  4. Tricolor – základními barvami jsou černá a bílá, které by měly být v ploše rovnoměrně rozložené. Nad očima, na tvářích, vnitřní straně uší, vnitřní straně končetin a pod ocasem je ohnivé pálení. Na hlavě má být bílá lysinka.

 Péče
Péče o krásnou a bohatou srst není příliš náročná, důležité je každodenní pročesání, protože především v podpaždí a okolo uší má srst sklon plstnatě. Při koupeli používáme kvalitní psí šampony, výborná je přísada jojobového oleje.

 Chov
Zhruba 10.-12. den od počátku barvení bychom měli fenku nakrýt. Je výhodou po dvou dnech krytí zopakovat. Pokud si chceme být jisti, že fenka je gravidní, necháme ji (od 26.dne od posledního krytí) u zvěrolékaře vyšetřit ultrazvukem, kde je možno zachytit i přibližný počet štěňátek. Délka gravidity je průměrně 63 dní plus mínus týden. Ve druhé polovině krmíme fenku výrobky pro březí feny vícekrát denně v menších dávkách. Od 7. týdne lze cítit pohyby štěňat v matčině bříšku. 55.-56. den lze ještě provést rentgen, jehož výhodou je určení přesného počtu štěňátek. Asi dva dny před porodem fence klesá teplota o cca 1 stupeň a těsně před porodem začne být nervózní, hrabat, čistit se a zrychleně dýchat, ovšem mějme na paměti, že co pes, to jiná osobnost! Kavalíři mívají celkem početné vrhy (v průměru 5), zpravidla nemívají jak s porodem, tak s odchovem štěňat žádné problémy. Po narození miminek je vhodné navštívit zvěrolékaře, aby zkontroloval, zda v matce nezůstalo štěně nebo lůžko, což by mohlo vést k otravě krve. Dále je vhodné přidávat fence vápník dle pokynů lékaře.
Pokud vás zajímá, jak takový porod vypadá, podařilo se mi vyfotit několik fotografií z Nikuščina prvního porodu, prohlédnete si je v sekci NAŠE FENKY

(částečně jsem čerpala z knihy Malá plemena psů od Kateřiny a Jaroslava Sojkových)