O PLEMENI
Malí
angličtí
španělé výborně splňují
představu lidí, kteří
si přejí vlastnit malého, ale přesto
sportovního psa, který svým vzhledem
připomíná své
větší a tolik oblíbené
lovecké kolegy. Toto plemeno se díky
svému
malému vzrůstu, hravosti a přátelské
povaze ideálně hodí pro život v bytě
i venku.
Historie
V Anglii byli k lovu hojně
využíváni španělé.
V 15.století se stalo zvykem, že
příliš malé nebo lovecky
neupotřebitelné
psy nechávali jejich majitelé doma
svým manželkám, kterým byli
milými
společníky. Ve velice krátké době
získali kavalíři obdivu i ve
vyšších vrstvách
společnosti a dostali se až na královské dvory.
K obrovskému rozkvětu
v chovu trpasličích španělů
došlo za vlády Karla l. a Karla ll.
V 19.století se díky
neustálým chovatelským
snahám o stálé
zmenšování
malých španělů začala zakulacovat hlava a
zkracovat čenichová část, díky čemu
se toto plemeno začalo podobat dnešnímu King
Charles Španělovi a původní,
dlouhonohý typ pomalu mizel. V době
2.světové války Američan Roswell
Eldridge, ve snaze obnovit původní, zaniklý typ
malého španěla, vyhlásil, že
bude po dobu pěti let vyplácet 25 liber
majitelům prvních tří
nejlepších španělů starého
typu. Postupně byli vybíráni
nestandardní jedinci s příliš
dlouhým
čenichem a kříženi mezi sebou. Tím se postupně
získával nový typ španěla,
který
byl o něco větší a
především měl jinak formovanou hlavu
s relativně
dlouhým nosem a plochou lebkou. Toto plemeno dostalo
jméno Kavalír King Charles
Španěl (Cavalier King Charles Spaniel).
K oficiálnímu oddělení obou
plemen
došlo v roce 1945.
Popis
Kavalír King Charles Španěl je
harmonický pes s jemným
výrazem. Jeho váha se pohybuje mezi 5,5-8,2 kg.
Kohoutková výška by měla korespondovat
s váhou psa, aby výsledkem byl dobře
vyvážený jedinec. Hrudník je středně
široký a hluboký. Trup má
být krátký, s dobře
klenutými žebry a
s rovným hřbetem. Lopatky musí
být správně dozadu položené, středně
dlouhý
krk je lehce klenutý. Pánevní i
hrudní končetiny mají středně silné
kosti a při
pohledu zepředu nebo zezadu jsou zcela rovné.
Zadní končetiny musí mít
správně
zaúhlené kolenní klouby (sklon ke
kravskému nebo sudovitému postoji je chybou).
Dobře osrstěné tlapky jsou uzavřené,
s plnými polštářky. Ocas
nesmí být
nesený příliš vysoko nad
linií hřbetu. Hlava má být mezi
ušima téměř plochá,
stop je poměrně mělký. Délka čenichové
partie činí asi 3,8cm, směrem ke špičce
se čenich mírně zužuje. Nosní houba má
černou barvu. Pysky zcela překrývají
čelist, nesmí však být
převislé. Pod očima jsou dobře vyplněné
tváře, čelisti tvoří
nůžkový skus (horní řezáky těsně
přesahují přes spodní řezáky a jsou
posazeny
kolmo k dásním). Oči jsou
velké, kulaté a tmavé,
nesmí být vypouklé. Uši
jsou dlouhé, bohatě osrstěné a poměrně vysoko
nasazené. Srst je velmi bohatá,
dlouhá a hedvábná.
Přípustné je lehké zvlnění,
které nesmí přecházet do
kudrlinek. Srst se nikdy netrimuje ani nestříhá.
Povolené
jsou 4 barvy:
 |
|
 |
 |
| Black and tan |
Blenheim |
Ruby |
Tricolor |
- Black and tan
– základní barvou je havraní
černá. Nad očima, na tvářích, hrudi,
z vnitřní strany uší, na
končetinách a pod ocasem musí být
ohnivé pálení (znaky).
- Blenheim
– základní barvou je perlově
bílá, na které jsou dobře rozloženy
sytě kaštanové plotny. Znaky na hlavě
musí být rozloženy tak, aby mezi ušima
vznikla charakteristická a velmi ceněná
kosočtverečná korunka. Oči i uši mají
být uloženy v kaštanové barvě.
- Ruby –
sytě červená barva bez jakýchkoli znaků nebo
barevných příměsí
- Tricolor
– základními barvami jsou
černá a bílá, které by měly
být v ploše rovnoměrně
rozložené. Nad očima, na tvářích,
vnitřní straně uší, vnitřní
straně končetin a pod ocasem je ohnivé
pálení. Na hlavě má být
bílá lysinka.
Péče
Péče o krásnou a bohatou srst není
příliš náročná,
důležité
je každodenní pročesání, protože
především v podpaždí a okolo
uší má srst
sklon plstnatě. Při koupeli používáme
kvalitní psí šampony,
výborná je přísada
jojobového oleje.
Chov
Zhruba 10.-12. den od počátku barvení bychom měli
fenku
nakrýt. Je výhodou po dvou dnech krytí
zopakovat. Pokud si chceme být jisti, že
fenka je gravidní, necháme ji (od 26.dne od
posledního krytí) u zvěrolékaře
vyšetřit ultrazvukem, kde je možno zachytit i
přibližný počet štěňátek.
Délka
gravidity je průměrně 63 dní plus mínus
týden. Ve druhé polovině krmíme fenku
výrobky pro březí feny
vícekrát denně
v menších dávkách.
Od 7. týdne lze
cítit pohyby štěňat v matčině
bříšku. 55.-56. den lze ještě
provést
rentgen, jehož výhodou je určení
přesného počtu štěňátek. Asi dva dny
před
porodem fence klesá teplota o cca 1 stupeň a těsně před
porodem začne být
nervózní, hrabat, čistit se a zrychleně
dýchat, ovšem mějme na paměti, že co
pes, to jiná osobnost! Kavalíři
mívají celkem početné vrhy (v průměru
5),
zpravidla nemívají jak s porodem, tak
s odchovem štěňat žádné
problémy. Po narození miminek je
vhodné navštívit
zvěrolékaře, aby zkontroloval,
zda v matce nezůstalo štěně nebo lůžko, což by
mohlo vést k otravě
krve. Dále je vhodné přidávat fence
vápník dle pokynů lékaře.
Pokud
vás zajímá, jak takový porod vypadá,
podařilo se mi vyfotit několik fotografií z Nikuščina
prvního porodu, prohlédnete si je v sekci NAŠE FENKY
(částečně
jsem čerpala z knihy Malá plemena psů od
Kateřiny a Jaroslava Sojkových)